zástupkyně Barbara Lee se nás snažila varovat. Tři dny po útocích z 11. září stála Kalifornská demokratka na podlaze domu a prosila své kolegy, aby hlasovali proti rezoluci, která by prezidentovi Georgi W.Bushovi poskytla rozsáhlé, otevřené povolení k použití vojenské síly. „Někteří z nás,“ řekl Lee, by měli projevit zdrženlivost uprostřed smutku národa a skutečně zvážit důsledky toho, pro co hlasovali.
„musíme být opatrní, abychom se nepouštěli do otevřené války bez výstupní strategie ani cíleného cíle,“ pokračoval Lee, Cassandra prokletá tím, že je schopna předvídat budoucnost, ale lidé kolem ní jí nevěří. „Nemůžeme opakovat minulé chyby.“
„někteří z nás“ se ukázali být jen ona. Rezoluce, která krátce poté vedla k invazi do Afghánistánu, prošla ve Sněmovně 420-1 a v Senátu 98-0. Odpor proti Lee byl rychlý a brutální. Byla obtěžována a dostávala výhrůžky smrtí do té míry, že jí byla poskytnuta nepřetržitá bezpečnost. Její kritici ji označili za zrádce. Ale o dvě desetiletí později, když se afghánská vláda po ústupu Spojených států zhroutila, byla ospravedlněna. Ne že by byla ráda, že měla pravdu.
Cut hovořil s Leeovou o jejím rozhodnutí hlasovat proti usnesení — které ještě nebylo zrušeno – a hlavní lekci, kterou si přeje, abychom se poučili z naší neúspěšné navždy války.
Kongresmanko, Vezměte mě zpět do září 2001.
teroristické útoky z 11. září vytvořily okamžik, na který nikdy nezapomeneme. Tolik lidí zemřelo, a tolik lidí má trvalé, celoživotní zranění. Tolik lidí ztratilo rodinu a přátele. Byla to traumatická, strašná doba pro všechny, včetně mě. Wanda Greenová, sestřenice mého náčelníka štábu, Sandré Swanson, byla v letu 93. Ráno jsme se museli evakuovat, protože si mysleli, že let 93 může přijít do Kapitolu. Byla letuškou, a vzali letadlo dolů v Pensylvánii.
stále se potýkáme s tímto traumatem, smutkem a zármutkem. Tehdy jsem nevěřil, že tři dny po těchto hrozných útocích, zatímco země stále docela pevně truchlila a zlobila, že máme projít cokoli, co nebylo promyšlené, to nebylo vhodné v reakci na útok.
proč jste se rozhodli hlasovat proti usnesení?
věřte mi, nejsem pacifista. Věřím, že musíme postavit teroristy před soud, že to v naší zemi vůbec nemůžeme dopustit. Bylo to spíš o tom, jak to uděláme, když země truchlí? Jak můžeme schválit povolení, které vzdává ústavní požadavky Kongresu vyhlásit válku a povolit použití síly?
toto oprávnění bylo prázdnou kontrolou. Bylo to 60 slov, která právě dala prezidentu Bushovi a jakémukoli budoucímu prezidentovi, tuto sekundu, pravomoc jít do války. Bylo to příliš široké povolení, o kterém jsem si myslel, že povede k většímu zmatku, většímu nebezpečí. Nebylo to promyšlené, nebylo to diskutováno. Nebylo to povolení, které bych mohl podpořit.
Ústava po mně vyžadovala, abych hlasoval proti. Nešlo to. Můj morální kompas a moje víra mi řekly, že se musíme pokusit najít řešení, která sníží možnost násilí, i když musíme postavit ty, kteří nám ublížili, před soud. Neměli jsme dost času na to, abychom zjistili, zda je armáda skutečně naší jedinou možností, která by to udělala.
můj otec byl vojenský důstojník. On byl první, kdo mi potom zavolal a řekl, že to byl správný hlas. Věděl, že neposíláte naše vojáky nikam bez jasné strategie, aniž by Kongres měl jasno v tom, co povolují. Vzdalo se to našich kongresových povinností.
proč si myslíte, že jste jediný? Jsem si jistý, že někteří vaši kolegové v té době sdíleli stejné obavy,ale přesto hlasovali pro.
musíte s nimi mluvit nebo si přečíst kongresový záznam. Vždycky říkám, že členové Kongresu jsou také lidské bytosti. Byli naštvaní a truchlili. A mám pocit, že v tu chvíli lidé požadovali, abychom byli s prezidentem jednotní a nedělali z toho stranickou záležitost. Vnímání demokratů jít proti republikánům, nebo partyzánský boj, může být jeho součástí. Opravdu nevím. Jen jsem dospěl k závěru, že pro mě osobně nehodlám hlasovat o tom, že nevím, jaký bude výsledek. Nikdo to neudělal.
jaká byla jejich reakce na váš hlas?
zpočátku byla spousta nenávisti a spousta výhrůžek smrtí. Musel jsem mít ochranku na plný úvazek. Nemohl jsem cestovat. Bylo to dost zlé. Můj soupeř šel do New Yorku a pochodoval – myslím, že to byla přehlídka Dne veteránů s Rudym Giulianim. Říkal,“ Barbara Lee nenávidí Ameriku, “ s mým obličejem na plakátu, usmíval se před hořícími světovými obchodními věžemi. Věřila bys tomu? Lidé mě nazývali zrádcem, říkali, že mě zabijí, nazývali mě různými rasistickými a sexistickými jmény. Bylo to prostě hrozné.
na druhé straně bylo tolik lidí, kteří podporovali a pochopili, proč jsem řekl ne. Biskup Desmond Tutu, Coretta Scott Kingová a více než 60 000 Američanů nám dali vědět prostřednictvím telefonních hovorů, zpráv, karet a dopisů, které jsou v záznamu Kongresu.
sklo napůl plné bylo pochopení a sklo napůl prázdné bylo nebezpečné.
nedokážu si představit rozsah nenávisti, kterou jste obdrželi. Litoval jste někdy svého hlasování?
ne, neudělal jsem to, protože jsem věděl, že je to správné rozhodnutí. Neudělal jsem to lehce. Jsem člověk víry, tak jsem se za to samozřejmě modlil. Mluvil jsem se svým pastorem. Mluvil jsem s mnoha ústavními právníky. Mluvil jsem s tátou, který byl podplukovníkem ve výslužbě.
bývalý kongresman Ron Dellums, můj předchůdce, předsedal Výboru pro ozbrojené služby. Nikdy nenavrhl, jak bych měl volit, ale mluvili jsme o dynamice kolem toho, co se děje v zemi. Byl to psychiatrický sociální pracovník, a mluvili jsme o tom, jak když jste uprostřed emoční krize, když jste uprostřed truchlení — to je nejhorší čas na velká rozhodnutí, protože pravděpodobně uděláte špatná rozhodnutí na základě emocí.
nikdy jsem toho jednoho dne nelitoval, ani se všemi výhrůžkami smrtí. Věděl jsem, že prostě musím přežít, neohlížet se zpět a snažit se vzdělávat veřejnost a členy Kongresu o tom, proč si myslím, že bychom měli toto povolení zrušit. Byl by použit k vytvoření rámce pro navždy války, a to není něco, co by členové Kongresu měli tolerovat. Držel jsem se toho při vědomí, že každý má jiný názor.
nyní je to o 20 let později a viděli jsme dopad těchto navždy válek. Jaké jsou nyní vaše hlavní obavy ohledně situace v Afghánistánu?
naším hlavním zájmem je evakuace Američanů a našich afghánských spojenců, novinářů, žen, všech, kteří během tohoto období pomohli Spojeným státům. Dlužíme jim sakra hodně, za prvé. Myslím, že evakuační proces začíná být trochu spořádanější, ale dlužíme jim bezpečný průchod a musíme zvýšit počet stropů pro uprchlíky. Musíme pracovat na mezinárodní úrovni, abychom přiměli země, aby souhlasily s přijetím uprchlíků a pomohly jim s přesídlením.
předsedám Podvýboru pro zahraniční věci, který financuje některé z toho, co musíme udělat, a tak se na to laserově zaměřuji. Pokud potřebujeme zvýšit zdroje, jak to uděláme prostřednictvím jakékoli legislativní strategie a strategie přivlastnění, kterou mám ve své sadě nástrojů? Právě teď je to velmi kritické.
s našimi spojenci v mezinárodním společenství musíme přijít na to, jak chránit ženy a jejich bezpečnost, jak najít cesty k podpoře vzdělávání žen, posílení postavení žen a politické moci žen-vše, co si ženy v Afghánistánu zaslouží.
co byste řekl voličům, kteří se obávají současné situace?
děláme casework právě teď na pomoc se speciálními přistěhovaleckých víz. Přivlastnili jsme si peníze, schválili jsme návrh zákona, který byl přes miliardu dolarů na pomoc. Pracujeme ve dne v noci – děláme vše, co je v našich silách, abychom pomohli urychlit proces, aby se lidé sakra odtamtud dostali, aby nebyli možná zabiti.
jaké je podle vás největší ponaučení, které bychom se měli z posledních 20 let poučit?
prezident Biden měl pravdu. Pevně podporuji jeho rozhodnutí. Měli bychom dalších 20 let být uprostřed občanské války a budování národa. Nyní musíme být velmi přemýšliví a vědět, že nemůžeme budovat národ po celém světě, ale máme v rukou diplomacii a diplomatické nástroje, abychom mohli znovu vyvážit to, jak se angažujeme ve světě hledáním globálního míru a bezpečnosti.
a já předsedám podvýboru, znovu, že financuje hodně z toho, co děláme teď. Můj rozpočet je 62 miliard dolarů. Rozpočet na obranu je asi 740 miliard dolarů. Jak přeorientovat rozvoj, diplomacii a humanitární pomoc místo toho, abychom se dívali na vojenskou variantu jako na první možnost? Musíme znovu představit, jak děláme práci míru a bezpečnosti ve světě tím, že se podíváme na to, jak utrácíme naše daňové dolary.
tento rozhovor byl pro přehlednost upraven a zkrácen.