„buďte v klidu a vězte, že jsem Bůh;
budu povýšen mezi národy,
budu vyvýšen na zemi!“Žalm 46,10
nevím o vás, ale jsem činitel. Pokud je třeba něco udělat, mám pocit, že by se to mělo udělat. Pokud je třeba něco zjistit, mělo by to být vyřešeno. Pokud je potřeba odpověď, odpověď by měla být nalezena. Pokud je třeba něco opravit, mělo by to být opraveno. Pokud je potřeba, měla by být potřeba splněna. Jsem 100% židovský následovník Krista a Židé jsou známí tím, že jsou vysoce úspěšní. Moje milovaná Máma nenechala mého bratra a já každou noc opustit Jídelní stůl, dokud nebyly řešeny samostatné seznamy úkolů, které měla pro každého člena rodiny. Do dnešního dne, udržuje nekonečné seznamy, a tvrdě pracuje na vyškrtnutí věcí ze svých seznamů, aby se ujistil, že vše, o čem věří, že je třeba udělat, bude hotovo. Americká kultura, a také jiné kultury, jsou známé mentalitou dosáhnout co nejvíce, jak nejlépe je to možné, aby byly co nejúspěšnější. Byl jsem vychován ve své rodině, a v této kultuře, skočit hlavou první, a tahat se kolem, a spěchat, a běhat, a jít tak rychle, jak je to možné, tak pilně, jak je to možné, tak houževnatě, jak je to možné, přijít na to, přijít na to, přijít na to, opravit, opravit, opravit, dosáhnout, dosáhnout, dosáhnout, uspět, uspět, uspět, a pak spěchat k další věci.
Představte si mé překvapení, když mě Pán svým Duchem skrze Jeho Slovo a jeho tělo začal učit, že jeho království není postaveno a neprospívá z rychle se rozvíjejícího zaneprázdnění, aby dosáhlo co nejvíce v těle, aby získalo světský úspěch, ale místo toho je postaveno na víře a životě oddaném Pánu Ježíši Kristu, a jako takový na učení hledat tvář Pána, slyšet jeho hlas a následovat ho, jakkoli vede, jakýmkoli tempem vede, kamkoli vede, ke komukoli, koho vede, za jakýmkoli účelem vede, nakonec ne pro světské úspěch, ale pro jeho slávu. A představte si mé překvapení, když jsem zjistil, že to někdy zahrnuje roční období, a období, prostě čekat, trpělivě mu důvěřovat, prostě sedět u jeho nohou a trávit čas s ním, studovat jeho slovo a hledat ho, užívat si jeho společenství a lordství, věřit, že promluví, když si přeje a dá pokyny, které potřebujeme, a že skutečně milující Bůh není o pěti milionech seznamů úkolů, ale místo toho je o tom milovat ho celým srdcem a poslouchat ho, jak nás Duch vede-i když to znamená nedělat absolutně nic, dokud nám nedá moudrost a směr pro nás. další krok, po kterém touží, uděláme, vždy klademe vztah s ním nad to, aby mu sloužil a sloužil mu z lásky k němu.
jednoho dne jsem ho hledal a udělal jsem mu komentář o tom, jak se zdálo, že chce, abych prostě nic nedělal. Stále mi to připadalo velmi cizí. Neměl bych se pospíchat a snažit se všechno vyřešit a udělat všechno? Po všem, čelil jsem několika velkým výzvám a potřeboval jsem nějaké odpovědi a směr. Kdybych se snažil dost tvrdě, a vyvíjel jsem se dost, a tlačil se dost, a všechno dobře zorganizoval, našel bych odpověď a dosáhl toho, co je třeba udělat, abych mohl pokračovat ve svém životě, že jo? Špatně!
„chci, abys mi tak věřil, že vůbec nic neděláš,“ promluvil k mému srdci jeho duch.
není to hrdost, když věříme, že my jsme ti, kteří musí najít odpověď, a mít ji, a není to strach a pochybnosti a strach a nedostatek důvěry v Boha, když se tlačíme na maximum, abychom zjistili všechno místo čekání na Pána, aby nás vedl? Máme se postarat o sebe i o druhé, nebo nám Bůh poskytuje a skrze nás? Máme odpověď, nebo Ano? Musíme věřit v sebe, nebo důvěřovat v něj, v Boha, v Pána?
když skutečně věříme Bohu, neměli bychom být schopni sedět v klidu, být v jeho přítomnosti, důvěřovat mu, aby mluvil, když si přeje, a čekat, až nás povede, a zvolit si vírou v lásku, aby ho následoval, když to udělá?
mám před sebou tak dlouhou cestu. A co ty?