ačkoli obousměrná telegrafie a obousměrné rádio byly vynalezeny před lety. teprve v letech 1934 až 1941 byl poprvé vyvinut první ruční obousměrný transceiver nebo vysílačka.No dnes, pojďme se dozvědět něco o historii vysílaček !
vysílačky nebyly příliš populární až do vypuknutí války v roce 1939. a najednou se staly cennou vojenskou technologií. V tomto období, vysílačka vážila kolem pěti liber, byl asi sedmnáct palců na výšku, a z větší části to bylo vyrobeno výhradně z kovu.
jak byla Walkie talkie vynalezena
říká se, že dvě osoby a technický tým byly připsány za vynalézání zařízení . A jsou to rádiový inženýr Alfred J. Gross, Kanaďan Donald L. Hings a inženýrský tým společnosti Motorola. tehdy se tomu ale neříkalo vysílačka. Bylo to prostě obousměrné polní rádio. Byly také nazývány bezdrátové sady, známé jako „sady balíčků“. Novináři, kteří během války informovali o tomto novém vynálezu, vytvořili termín „vysílačka“.
tři byly připsány za vynález vysílačky. protože každý z nich vyšel se svými vynálezy a příspěvky vedoucími k plnému vývoji první oficiální vysílačky.
rozhlasový inženýr a vývojář systému Joan-Elenor provedl první skutečný pokus o vývoj rané technologie za vysílačkou v letech 1934 až 1941.
v roce 1937 kanadský vynálezce Donald L. Hings také vyvinul přenosný signalizační systém pro svého zaměstnavatele CM& S, který nazval „packset“ a později se stal známým jako walkie talkie.
o tři roky později vyvinul inženýrský tým ve výrobní společnosti Galvin, která se později stala Motorola, první rádiový přijímač/vysílač, batoh Motorola SCR-300, kterému také přezdívali walkie talkie.
pokračující vývoj walkie talkie
v současné době jsou Walkie talkies široce používány v jakémkoli prostředí, kde jsou nutné přenosné rádiové komunikace. včetně podnikání, veřejné bezpečnosti, vojenské, venkovní rekreace.a podobně a zařízení jsou k dispozici v mnoha cenových bodech od levných analogových jednotek prodávaných jako hračky až po robustní (tj. vodotěsné nebo jiskrově bezpečné) analogové a digitální jednotky pro použití na lodích nebo v těžkém průmyslu.
většina zemí povoluje prodej vysílačů alespoň pro obchodní, námořní komunikaci a některá omezená osobní použití. jako je rádio CB, stejně jako pro amatérské rozhlasové návrhy. Vysílačky, díky rostoucímu používání miniaturizované elektroniky. může být velmi malý, s některými osobními obousměrnými modely UHF Rádia jsou menší než balíček karet (i když jednotky VHF a HF mohou být podstatně větší kvůli potřebě větších antén a baterií).
navíc, protože náklady klesají. do levných rádií je možné přidat pokročilé funkce squelch, jako jsou CTCSS (analog squelch) a DCS (digital squelch) (často prodávané jako „kódy ochrany osobních údajů“). stejně jako hlasové Kódování A trunking schopnosti. Některé jednotky (zejména Amatérské HTs) také obsahují klávesnice DTMF pro dálkové ovládání různých zařízení, jako jsou opakovače. Některé modely zahrnují funkci VOX pro hands-free provoz. stejně jako schopnost připojit externí mikrofony a reproduktory.
spotřební a komerční zařízení se liší mnoha způsoby. komerční zařízení je obecně robustní, s kovovými pouzdry a často má naprogramováno pouze několik specifických frekvencí (často, i když ne vždy, s počítačem nebo jiným vnějším programovacím zařízením. starší jednotky mohou jednoduše vyměnit krystaly), protože daný obchodní nebo veřejný bezpečnostní agent musí často dodržovat konkrétní přidělení frekvence. Spotřebitelské zařízení, na druhou stranu, je obecně vyrobeno jako malé, lehké a schopné přístupu k jakémukoli kanálu v určeném pásmu, nejen podmnožina přiřazených kanálů.
přes rozpětí asi osmdesáti let, vysílačka vyvinula spolu s nejnovějšími technologiemi. Jak se technologie vyvinula, tak má vysílačku, a tak to bude i v následujících letech. Kdo ví, co má budoucnost pro vysílačku!